O Filozofii pro děti (P4C)
Filozofie pro děti se během padesáti let své existence stala globálním, interdisciplinárním hnutím, které zahrnuje inovace ve vzdělávacích kurikulech, pedagogice, teorii vzdělávání, morální, sociální a politické filozofii i literární teorii. Dokonce dalo vzniknout novémů akademickému oboru: filozofii dětství.
Současní vědci, pedagogové a odborníci z praxe vedou rozsáhlé debaty nejen o tom, jak zkoumat a praktikovat filozofii s dětmi
a dospívajícími, ale také o významu filozofie, dětství a vzdělávání vůbec. Tyto debaty zahrnují historicky sporné body tohoto hnutí a odrážejí rozdíly, které vznikly mezi jeho prvními zastánci a jejich současnými pokračovateli. Filozofie pro děti se nesnaží tyto debaty rozřešit, ale informuje o nich s pomocí historického pohledu na vnitřní složitost pojmů, teorií a postupů.
V 60. letech minulého století se pokusil Matthew Lipman o návrat filozofie do běžného života v podobě Filozofie pro děti.
Jako vysokoškolský profesor byl nemile překvapen chabou úrovní logického myšlení u svých studentů a to bylo pro něho jedním z impulsů pro filozofování s dětmi již od útlého věku. Karl Jaspers je považován také za průkopníka tohoto hnutí, avšak pragmatické zaměření Lipmana způsobilo, že můžeme sledovat již třetí generaci jeho pokračovatelů.
Společným rysem různých proudů Filozofie pro děti je snaha ukázat, že filozofie není výsadním privilegiem akademických pracovníků, profesorů filozofie, že není nějakou teoretickou naukou, ale že jde o disciplínu, která napomáhá otevírat nové obzory
a může nás transformovat. Platí to jak pro dospělé, tak pro děti.
Filozofie pro děti (P4C) a její varianty, se tedy praktikuje přes 50 let ve více jak 60 zemích. Jejím záměrem je vytvořit takzvané “zkoumající společenství”, které žáky a studenty podněcuje k vytváření otázek, hledání odpovědí a především k naslouchání.
V takovém prostředí je rozvíjeno a podporováno kritické a kreativní myšlení. Filozofie je jedna z nejstarších a nejefektivnějších disciplín, která učí, jak uvažovat samostatně. Studentům pomáhá vytvářet vlastní názory, ale zároveň učí empatii a porozumění druhému, protože názory druhého mne mohou taktéž dovést ke správným závěrům.
Učitelé, kteří sledují nebo se aktivně účastní filozofování s dětmi tvrdí, že je pro ně přínosem. Obvykle zmiňují pozitivní dopad na vyšší úroveň myšlení u dětí, jejich schopnost argumentace, zdůvodňovat tvrzení a zejména formulovat otázky. Také zdůrazňují zvýšení úrovně “měkkých dovedností”, konkrétně pokrok ve vyjadřování (odpovědi dětí jsou delší a promyšlenější), zlepšení slovní zásoby, schopnost klást otázky, obecné dovednosti naslouchat, soustředit se, sebedůvěra mluvit před celou třídou, větší respekt, empatie a tolerance k názorům ostatních.
Přítomnost filozofických sezení nabízí třídním učitelům vzácnou příležitost pozorovat svou třídu, aniž by je rozptylovala nutnost vyučovat a řídit chování. Učitelé uvádějí, že jsou schopni implementovat pedagogický přístup učitelů filozofie do svých oborových předmětů. Například tím, že se snaží děti vyzývat k hlubšímu přemýšlení a dávat jim více příležitostí klást otázky.
Označení “Filozofie pro děti” může být zavádějící. Co vlastně znamená? Jedná se o snahu zprostředkovat filozofické otázky těm nejmenším? Je hlavním záměrem aplikovat “sokratovský dialog” do výuky dětí? Existuje vůbec něco jako filozofie pro děti?
Podle našeho názoru je nutné zabývat se otázkou, zda-li jsou děti schopné filozofického myšlení. Pokud ano, potom lze považovat setkání dítěte s profesorem filozofie za obohacující pro oba, zvláště, když se dítě ptá. Tedy pokud vyvstanou otázky.
ZDROJE
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Člověk v tísni - program Varianty
International Council of Philosophical Inquiry with Children (ICPIC)