Po roce vidíme cestu. Reflexe ročního mentoringu ve škole s filozofií ve výuce

Reflexe dvou pedagožek po ročním mentoringu filozofování ve výuce na ZŠ Květnového vítězství (4. ročník).

Po roce víme, že jsme teprve na začátku. A to je ta nejlepší zpráva! Cestu už vidíme před sebou. Roční mentoring filozofování ve výuce nastartoval udržitelnost toho, co jsme celý rok dělali: z „upovídané paní učitelky“ se stala facilitátorka, která pečlivě volí otázky, vrací děti k tématu bez ztráty motivace a buduje bezpečný prostor, ve kterém chyba je zdrojem učení. Zkušenost se propisuje i do plánování nového ŠVP: „Lépe popisujeme výchozí stav výuky, kriticky promýšlíme cíle a integraci předmětů. Důsledek? Třída si víc věří, je tvořivější – a čtvrťáci už dnes dokážou moderovat diskusi sami."

Co znamená filozofie ve výuce

Filozofie ve výuce není další „předmět navíc“. Je to způsob práce s uvědomováním si vlastního myšlení (jeho pohyby, slepá místa i sílu dobrých otázek). Týká se nejen dětí, ale především učitelů: teprve když si všímáme, jak myslíme my dospělí, můžeme myslet lépe i společně s dětmi.

Filozofování je komplexní postup, který přirozeně vede k tomu, co po škole chceme: kritičnost, kreativitu a bezpečí. Základní stavební kameny jsou dva:

• Dialog ve skupině. Mluvíme spolu, ale hlavně spolu myslíme. Sdílíme důvody, hledáme příklady a proti‑příklady, učíme se parafrázovat, ověřujeme, jestli si rozumíme.

• Práce s učitelem. Čím víc se učitel(ka) učí být nenápadný/á, ale přesný/á, tím víc se výuka vrací dětem. Učitel drží rámec (čas, pravidla, cíl hodiny) a klade otázky, které otevírají možnosti a neuzavírají debatu jednou „správnou“ odpovědí.

Obrat v praxi: od mluvení k facilitaci

„Byla jsem upovídaná paní učitelka. Upozadila jsem se a začala jsem si uvědomovat, jak přemýšlím. Vedou mé otázky k cíli? Jak je nedemotivovat, když mi utíkají z diskuze? A jak je nadšené vrátit zpět k tématu?“

Tenhle posun je klíčový. Místo vysvětlování „dopředu“ se ptáme včas a přesně. Pracujeme s tichou pauzou, necháme zaznít více hlasů, propojujeme příspěvky dětí („Sára říká X, Nikola Y – jak to jde dohromady?“). A hlavně se vracíme k cíli hodiny.

Součástí změny je i „zhmotnění chyby“. Někdo ji řekne nahlas a ostatní se nestydí přiznat, že si to mysleli stejně. Třída ví, že nemá patent na správnou odpověď a chyba je moment, kdy se společně učíme.

Jak to souvisí s (novým) RVP

Filozofie ve výuce přirozeně naplňuje klíčové kompetence a aktuální důrazy RVP:

• Kompetence k učení a komunikativní. Děti umějí pojmenovat, co už vědí, co si nejsou jisté a jak to ověřit; mluví s respektem, ptají se, parafrázují.

• Kompetence k řešení problémů a matematická/čtenářská gramotnost. Práce s příklady a proti‑příklady, formulace definic vlastními slovy, argumentace nad pojmy; porozumění zadání i kontextu.

• Sociální a osobnostní kompetence. Spolupráce, sdílená odpovědnost, bezpečný prostor pro chybu, sebehodnocení a vzájemná zpětná vazba.

• Integrace oborů a formativní hodnocení. Dialog propojuje matematiku s jazykem a realitou; cílené otázky a shrnutí v průběhu hodiny fungují jako formativní ověřování porozumění.

  
  

Pedagožky popisují, že při plánování nového ŠVP se získaná dovednostní optika hodí dvojnásob: umíme lépe popsat výchozí stav výuky, přesněji formulovat cíle a promýšlet integraci předmětů.

Samotný proces plánování pedagogy nutí klást si spoustu otázek. Díky filozofickému mentoringu a koučinku se na takovou výzvu mohou cítit připravenější.

Jak to může vypadat ve třídě (4. třída)

Na papíře to zní suše: kompetence, integrace oborů, formativní ověřování. Ve třídě to začíná jednou větou: „Musí být zlomek přesný?“ Chvíle ticha. Dvě ruce nahoře, pak další.

„Když řeknu půlka pizzy, je to přesný?“ – „Záleží, jak je nakrájená,“ přihodí spolužák. Z „půlky“ se rychle stane spor, o to, co vlastně zlomek říká: o velikosti dílků, nebo o počtu?

Někdo sebevědomě prohlásí: „Jedna půlka je víc než tři čtvrtiny, protože dvě je menší než čtyři.“ Třída se zasměje, ale bereme to vážně. Na čtverečkovaný papír společně zhmotníme chybu: dvě čtvrtiny, tři čtvrtiny, porovnání plochy. „Aha,“ ozve se, „pletla jsem si jmenovatele s velikostí dílků.“

Za pár minut máme společný jazyk: kdy stačí říct „půlka“ a kdy potřebujeme „1/2 litru“. Děti samy přidávají situace, kde přesnost rozhoduje (léky, stavba) a kde stačí odhad (dělení ovoce). Učitel drží rámec a vrací otázku k cíli hodiny, nic víc, nic míň.

Deset minut. Dost na to, aby si děti samy ověřily porozumění a pojmenovaly, co už umí a co potřebují trénovat. Teprve potom saháme po cvičeních.

Co to dělá s třídou

• Sebevědomí a hrdost. Děti jsou hrdé, že na to přišly samy. Když se opravuji já, je to „chyba“. Když koriguje spolužák s důvodem, je to učení.

• Tvořivost a odvaha. Více nápadů, více cest k řešení. Děti se nebojí jít za komfortní zónu, zároveň si lépe hlídají hranice (kdy mluví kdo a proč).

• Autonomie. Po roce si čtvrťáci přirozeně moderují část diskuse sami: hlídají čas, dávají prostor tišším spolužíkům, shrnují, navrhují další kroky.

  
  

Proč je to udržitelné

„Po roce víme, že jsme na začátku velké a krásné cesty. Že ji vůbec vidíme před sebou.“

Udržitelnost nepřichází z další sady pracovních listů. Přichází z dovednosti ptát se a přemýšlet nahlas. Třída i učitel(ka) sdílí jazyk pro myšlení („co tím myslíš?“, „máš příklad?“, „jde to i opačně?“). Tahle dovednost nevyprchá: přenáší se do matematiky, jazyka, přírodovědy i do mimoškolního života.

Co si odnáší učitel(ka)

• Metakognice. „Začala jsem si uvědomovat, jak přemýšlím. Vedou mé otázky k cíli hodiny?“

• Vedení dialogu bez demotivace. Umím vrátit „uprchlíky“ z diskuze zpět k tématu s respektem a zvědavostí.

• Cíle a plánování. Při tvorbě ŠVP umím přesněji popsat výchozí stav, integrovat předměty a promýšlet, jak se bude porozumění ověřovat už v průběhu hodiny.

  
  

Jak jsme se tam dostali: roční mentoring a koučink

Tahle změna se nestala přes noc. Trvalo to měsíce, než jsme si jí začali opravdu všímat a tak to bývá v pořádku.

• Co mentoring obsahoval: pravidelné hospitace a společné plánování, spoluvýuka / modelování, mikrolekce a rozbory, cílená práce s otázkami, průběžná reflexe a plán dalšího kroku.

• Jak se změna projevuje v čase (orientačně): 2–3 měsíce — první signály (jazyk otázek, práce s tichem); ~6 měsíců — posun v kultuře třídy a ve formativním ověřování; 9–12 měsíců — rostoucí autonomie dětí (spolumoderace dialogu) a společný „jazyk myšlení“.

• Když to narazí na očekávání: pokud někdo čeká „rychlé triky“, může být zklamaný. Jde o hlubší proměnu praxe— s ohledem na rozvrh, učivo a ŠVP děláme v mikrokrocích (např. 10min dialog → jistota v porozumění → navazující cvičení). Důležitá je podpora vedení a sladění cílů a hlavně nalezení společného jazyka a porozumění si toho, jak to ten druhý myslí.

  
  

Nabízíme školám a učitelům

• Mentoring pro školy (2–12 měsíců): analýza výchozího stavu, společné plánování (včetně ŠVP a integrace oborů), facilitace dialogu, formativní ověřování porozumění, hospitace, spoluvýuka, 1:1 mentoring.

• Koučink pro učitele (5–8 sezení): osobní rozvoj v kladení otázek, práce s „hlasem třídy“, návraty k cíli hodiny, bezpečný prostor pro chybu.

  
  

Pozn.: Tempo a formu vždy přizpůsobujeme škole — rozvrhu, věku žáků i aktuálním potřebám (např. příprava nového ŠVP).

Filozofie ve výuce je nenápadná, ale účinná změna optiky. Dává dětem jazyk, kterým mohou myslet nahlas, a učitelům nástroje, jak to myšlení přesněji vést. Po roce jsme na začátku a právě díky ročnímu mentoringu a koučinku víme, kam jít dál.

Chcete podobnou změnu u vás? Rádi nastavíme spolupráci, která dává smysl vašemu ŠVP i rozvrhu.

• → Poptat mentoring/koučink: https://www.pinkbox.org/školy

• → Domluvit úvodní konzultaci: napište nám na filozofie@pinkbox.rog, navrhneme variantu a časový plán.

Celé video o zkušenostech s filozofováním v hodinách.